Čas žít, čas umírat

erich-maria-remarque-cas-zit-cas-umiratRomán spisovatele Ericha Maria Remarqua Čas žít, čas umírat (Zeit zu Leben und Zeit zu Sterben) je jedním ze zásadních děl tohoto autora, zasazeného do doby druhé světové války. Prohlédněte si typový výňatek z díla včetně zadání ústní zkoušky u maturity z českého jazyka a literatury a vyzkoušejte si toto zadání cvičně vyřešit. U vašeho ostrého termínu ústní maturity z češtiny se to může dobře hodit.

[adrotate group=“4″]

Výňatek uměleckého díla Čas žít, čas umírat spisovatele E. M. Remarque

Smrt měla v Rusku jiný pach než v Africe. V Africe za prudké anglické palby taky ležely mrtvoly mezi liniemi dlouho nepohřbené, ale slunce pracovalo rychle. Za nocí vítr přinášel ten nasládlý, dusivý a těžký pach – plyn nafoukl mrtvé a ti se v záři cizích hvězd strašidelně napřimovali, jako by se ještě jednou dali do boje, mlčky, bez naděje, každý sám; – avšak už následujícího dne se začali scvrkávat, nekonečně unavení se choulili k zemi, jako by se do ní chtěli zavrtat – a když pro ně později mohli dojít, byli mnozí z nich už lehouncí a vyschlí, a z těch, které někde našli až po týdnech, zbyly málem už jen kostry, volně se klátící v uniformách, jež jim byly najednou příliš velké. Byla to suchá smrt v písku, slunci a větru. V Rusku byla smrt mazlavá a smrdutá.
Lilo celé dny. Sníh mizel. Měsíc předtím ho bylo přes dva metry. Zničená vesnice zpočátku vypadala, že se sestává jen ze zuhelnatělých střech; nyní noc co noc nehlučně vyrůstala z klesajícího sněhu. Vykoukly římsy oken, za pár dní nato oblouky dveří, pak schody, vedoucí do rozbředlé běloby. Sníh tál a tál, a s ním přicházeli mrtví.
Byli to staří mrtví. O vesnici se bojovalo několikrát – v listopadu, v prosinci, v lednu a teď v dubnu. Dobyli ji a opustili a dobyli a znovu opustili, přišly sněhové bouře a zasypala mrtvoly, často už během několika hodin tak hluboko, že řadu z nich saniťáci nemohli najít – a pak téměř každý den rozhodil novou vrstvu běloby přes tu spoušť, jako když nemocniční sestra přehodí prostěradlo přes zakrvácenou postel.
Nejdřív se objevili lednoví mrtví. Leželi nejvýš a vylezli začátkem dubna, hned jak začalo ubývat sněhu. Byli na kost zmrzlí a tváře měli z šedého vosku.
Pohřbívali je jako prkna. Na pahorku za vsí, kde neleželo tolik sněhu, jej odházeli lopatami a vykopali jámy do zmrzlé země. Byla to dřina.
U prosincových mrtvých našli zbraně, které patřily mrtvým z ledna. Pušky a ruční granáty klesly hlouběji než těla; občas i helmy. U těchhle mrtvol se osobní známky daly vyříznout snadněji, sněhová voda už látku rozmočila. Stála v otevřených ústech, jako by se ti mrtví utopili. Některým roztály sem tam i o končetiny. Když je odnášeli, bylo tělo ještě ztuhlé, ale paže se už klátila a houpala – jako by kynula, strašlivě a skoro obscénně. Všem, kdož leželi na slunci, roztály nejdřív oči. Ztratily skelný výraz a panenky zrosolovatěly. Led se v nich rozpustil a pozvolna vytékal ven – oči jako by plakaly.

Zadání ústní zkoušky pro dílo Čas žít, čas umírat spisovatele E. M. Remarque

Charakteristika uměleckého textu s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla a s orientačním zasazením do literárněhistorického kontextu:

  • Charakterizujte situaci zachycenou ve výňatku z díla Čas žít, čas umírat.
  • Charakterizujte vypravěče.
  • Charakterizujte jazykovou stránku textu, tvrzení doložte na konkrétních textových pasážích.
  • Zasaďte tvorbu E. M. Remarqua do kontextu světové literatury.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *