I dílo Sekyra, sepsané českým prozaikem a fejetonistou Ludvíkem Vaculíkem, se může objevit jako zadání ústní maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury. Proto jsme pro Vás připravili výňatek z tohoto díla spolu s typovými otázkami, které by Vám mohli být komisí položeny. Pokuste se je zodpovědět a budete o krok blíže k úspěšnému odmaturování. Hodně štěstí.

Výňatek uměleckého díla Sekyra od Ludvíka Vaculíka

Spěchám k lysému vrcholu hory, nedočkavý, a potom otočím a letím zpátky do doliny s takovým pocitem v zádech, že se odtamtud má přivalit neštěstí a že se nesmím ani ohlédnout. Dodneška bych se neodvážil projít některými úhly dobře známého polesí, protože si říkám, že to je to poslední, co mě čeká, než. A jsou zas radostná místa, která už nechci uvidět, protože bych je našel strašně znárodněna. Také u tatínka jsem vždycky měl dojem, že jeho chůze bukovinou není prostě chůze někam; nýbrž vzpomínání chůzí a hledání čehosi nohama; tak nepochopitelně postával nad údoly, nesrozumitelně se vracel, trhavě opravoval naše přístupy, když jsme se k sečím a rubaniskům přiblížili špatně, ohledával trupy položených stromů a někdy je dokonce měřil metrem, ačkoliv nikdy nemohlo přijít v úvahu, že bychom je mohli odvléct. Po holých hřebenech, kde valaši vyklučili les před staletími, přecházeli jsme jistě a přímo jak po komunikaci. Jenom na jistém otevřeném místě, kde roh jedlové bory tvoří vysoké rozcestí chladného a teplého větru, se tatínek zastavoval a říkal:

„Tady je to místo, synku, vidíš?“ Nebo o pár let později:

„Toto místo si, chlapče, pamatuj.“

Dlouho jsem nerozuměl.

Toho dne, který si reprodukuju spíš jen jako vzpomínku na vzpomínku, jsem mu v jednom údolí za horizontem náhle onemocněl. Napřed mě povzbuzoval. Musím přiznat, jak mě povzbuzoval, toho já bych se vůči svému děcku ani nikdy neodvážil. Říkal:

„Půjduluzno, půjduluzno domuzen …“

Potom mě nesl na zádech. Jeho zpocená hlava se pokyvovala rytmem kroků, jistě na něco myslela, co se týkalo toho času. A přece v kismetu už muselo být psáno, co bude ve světě i u nás za třicet let, a protože všecko minulé, přítomné i budoucí existuje stejně platně, byla jeho hlava už tenkrát pod vlasy otevřena, jenže jsme o tom ještě nikdo nevěděli, já, a co teprv on.

Zadání ústní zkoušky pro dílo Sekyra spisovatele Ludvíka Vaculíka

Charakteristika uměleckého textu s využitím vědomostí získaných přečtením celého díla a s orientačním zasazením do literárněhistorického kontextu:

• Popište vypravěče v textu.
• Popište jazykové prostředky a výstavbu výňatku.
• Vsaďte tvorbu Ludvíka Vaculíka do kontextu české literatury.